Historie země

Tunisko je země s velmi dlouhou a bohatou historií. Její milovníci na ni narazí na každém kroku. Od samého počátku dějin se zde střídaly národy, které chtěly tuto strategicky velmi dobře položenou zemi ovládat. Každá kultura s sebou přinesla jiné náboženství, nové prvky, vlivy a zvyky, které se dnes vzájemně prolínají a vytvářejí současnou tvář tuniské mentality. Kapská civilizace se rozvinula na území soudobého Tuniska již v 8. tisíciletí př. n. l. a dala základ pozdějšímu kmeni Berberů, který dominoval v oblasti severní Afriky do nadvlády Říma. Římané tyto obyvatele nazvali „barbary“ a právě odtud pochází současný název Berbeři.

Zásadní význam pro celou oblast Tuniska měl příchod Féničanů, kteří zde cca v r. 814 př. n. l. založili – dle legendy pod vedením princezny Dido – Nové město (Kart Hadašt – proslulé Kartágo). Kartágo sloužilo jako obchodní základna punským lodím na jejich cestách Středozemním mořem. Časem se jeho pozice posílila natolik, že jeho moc dosáhla v Africe k hranicím Egypta a v Evropě až na Sicílii. Římu bylo silné Kartágo trnem v oku, a tak hledal záminku k zahájení války. Vypukla první punská válka, která trvala téměř čtvrt století. Římané nakonec dokázali válku vyhrát a získat Sicílii, Sardinii a Korsiku. Během druhé punské války se Hannibal vydal z Kartága se svými 59 000 muži a 40 slony na pověstný pochod přes Alpy, aby porazil Římany. Úspěšně překročil hradbu Alp, napadl Řím ze severu a u Trasimentského jezera uštědřil Římanům největší porážku v jejich dosavadní historii.

Římané se však nevzdali a začali budovat budovat armádu novou. Odveta byla strašlivá a Kartágo skončilo v r. 149 př. n. l. v troskách. Římané po 20 letech zjistili, že totálním zničením Kartága učinili velkou chybu, a tak na místě zničeného města postavili nové Kartágo, které se stalo 3. nejdůležitějším městem Římské říše a během 600 let nadvlády Říma celá země rozkvétala do krásy a bohatství. Ruku v ruce s bohatstvím šlo i umění, kultura a řemesla. Po rozpadu Římské říše tuto oblast obsazují Vandalové, germánský kmen, který pocházel z Andaluzie. V r. 439 vytvořili království, ale bohužel během 100 let zničili to, co Římané pracně budovali po 6 století. V r. 534 bylo území dobyto Byzantskou říší, ale ani její nadvláda zemi příliš neuklidnila. Teprve vznik islámu a jeho agresivní rozmach z Arabského poloostrova znamenal další zásadní obrat v dějinách země. V r. 642 donutili Arabové Byzantince k ústupu a v r. 669 za podpory berberského obyvatelstva dosáhli dnešního Kairouánu, kde bylo postaveno svaté město muslimů. Následné období představuje vrchol arabských výbojů. Mezi roky 800–1228 se na území Tuniska vystřídala řada dynastií bez většího významu pro rozvoj země. V r. 1705 vzniká nová bejovská dynastie, pod jejíž vládou země opět vzkvétá. Béjové však žili přepychovým životem, a proto na počátku 19. století začíná v Tunisku hospodářská krize. Tunisko se v polovině 19. století zadlužilo u evropských bank natolik, že to Francii posloužilo jako záminka k tomu, aby v roce 1881 převzala kontrolu nad zemí.

Francouzští kolonisté zabrali většinu nejlepší půdy. Trvalé nepokoje vedly v roce 1920 ke vzniku národní strany Destúr. V r. 1934 se pod vedením Habiba Bourguiby z této strany odštěpilo radikální křídlo s názvem Neo Destúr. Tato strana za 2. světové války vytvořila protifašistickou vládu, kterou roku 1943 svrhly jednotky odbojového hnutí Svobodná Francie. Přesto generál de Gaulle umožnil Bourguibovi vyjednávat s Francií o nezávislost, kterou Tunisko získalo v r. 1956 a následující rok vyhlásilo republiku. Habib Bourguiba se stal jejím prvním prezidentem a vládl až do 7. 11. 1987, kdy byl svržen. Poté se moci ujal nekrvavým palácovým převratem současný prezident Zine El Abidine Ben Ali.